O knize: rok / Tupý zvuk rány mě nutí skočit na místo a zastavit se. Prudce se otočím. Velitel hodnosti stojí ve stínu altánu a stále zatíná pěsti. "Takhle to už dál nejde," říká tupě a pomalu se blíží. - Cože? - S obtížemi odlupuji svůj jazyk ze suchého patra, zašeptám. - Řekni mi, proč když zavřu oči, vidím ji? Cítím to, slyším hlas... - Talův hlas zachraptěl a zlomil se. Musím běžet! Ihned! Bez ohlédnutí! Ale tělo ztuhlo, ztuhlo. Moje nohy byly přimrzlé k podlaze. "Myslím, že se zblázním, ale když se nezeptám teď, úplně se zblázním," odmlčí se. Lehce se dotkne mé brady a donutí mě, abych se na něj podíval. - Rin, řekni mi to. Nejsi to ty? - zní jeho otázka jako blesk z čistého nebe.